Starý zevl a nic

 

Starý zevl a nic  /  listopad 2006

 

Pán na chodníku sám sedí,

neví jak dál.

Jen si tak truchlí,

dávno není král.

 

Holub tu opodál,

švitoří s bílou slepicí.

Je chladno, pán vstal,

pytel přez záda vzal a pro dnešek to vzdal.

 

Večer, opřen sám o stánek a

vyzrán na dýchánek.

Drží nádobu, tmavý kelímek.

 

Holub ten v tu ránu,

opřen o svou dámu,

si ulevil z výšky,

tomu zcuchanému pánu.

 

Oněmělá reakce škyt!

pán nádobu svou chyt,

upadl, poblit se svým vakem plným,

propadá myšlenkám tmavým.

 

Opět sám na zemi je,

dál sám, dál pije……

.

<=zpět na POEZIE

                                                                                      Copyright © 2014-2021, Tomáš Jiras

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.