FlashBack Eko

EkoFlashBack  / listopad 2016

 
Tichem, okolím, kroky vést lesem,
za čerstvé zimy, kdy sněhu není, ale chladu dost.
Už ne na houbách, už ne s foťákem,
tak bez představ o čápu, co by zmrz.
 

 

Je zima bez sněhu, pytel dlani vpáčen.
Tužebně poklady hledám, co temné duše tu nechali.
Přitom marně čekám….
Plnou tmu, zaháním pláčem.
 

 

Bez nutnosti hledat něco, třeba k jídlu,
bez touhy už o nápravě druhých, chodit po té české zemi,
 s pytlem, ohýbat hřbet a radost mít.
Věci z obchodů nosit, náměstí, i třeba z Lidlu.
i nenechat to přeci shnít.

 

 
Tu kus skla, tu PETka, ta početná flaška.
Se zimou se blíží tma a sběr? Fraška…

 

 
Dubový les se směje, smrky stále září,
opřen o strom který hřeje, díky milá Máří.
 

 

Zdá se být a kdysi ve srovnání v mnohém byl.
Krásný, zarostlý a vlhký.
Tak stále ladně, po konci léta, padalo listí.
Malé, velké poslyš! Jak zdá se, chrastí.
 

 

Lahví tak na jeden stůl a noc opilou,
plechy, dřevo, obaly.
Prvý, Druhý, snad činy našel hůl
a stal se egem otravy.
 

 

Les ti dává darů mnoho, půda dává život
vzduch ti dává vizi, klamy, požehnání průvod.
 

 

V místech, kde cesty vidět nebylo
jaká kuráž nač z nebe spadlo, mé zbylé oko spatřilo!
Staré, lesem zkryté, album na známky.
Lednici sem našel, počítač i kondomy,
ale toto? Volám k lesu, volám staré dámy.
Pro mě? Radost nad dárky.
 

 

Listoval jsem, zjišťoval,
jak dlouho tam asi mohlo být?…..
Proč, co tohle tady dělá? Ptal jsem se.
 

 

Celé album prázdné, s jednou vyjímkou.
Ve vazbě mezi provázky, vklíněna jedna byla,
to ani stará baba by mi nevěřila,
že na ni hlava Masaryka hnila.
 

                                                                             Copyright © 2014-2020 , Všechna práva vyhrazena autorem.