Nebe, ráj, smrti stáj 12/2016
Tam kde těžit se dá zlato,
stříbro malého Kamberku.
Tam vrby posté kvetou zas,
stromů řad si žije dál.
Krok dál od bájného pahorku,
kde psi honí veverku, kde padá nebe jas.
Ticho, překlad, splavu mlýn,
rozechvěné počasí si mumlá jemný blues.
Na stole zklácen, na prahu prach kusí.
Vypito chmurnému večeru pár lahví vín,
vzdán a prodán, život trus.
Krom zpěvných ptáků, krom starých bab.
krom hrůz černých háků, smrtihlav.
Kraj polí, květu máku,
místo pro chudé i sběhlé známé.
V barvách duh, stromy obalen.
V očích plněn pocit darů.
Posmutně si leží v trávě,
letní zimou, zahalen.
Nad tělem se slétá hmyzu,
po stech všude letadel.
Duše tu je, poletuje, strom upouští svoji mízu,
život smrtí dopaden.
Copyright © 2014-2020 , Všechna práva vyhrazena autorem.