Ve skle, v zimě

 

Ve skle, v zimě     9/2014
 

Větvičky v zimě,
po dešti v ránu chrastí.
Zima zamkla je záhy,
do skleněných pastí.

I listy zbylé,
co odolali větru.
Tráví s nimy chvíle bdělé,
v jasném, zimním svetru.

Čekají opět, až se rok rozední,
až padne lehký mok.
Krásou čekaj lazební, kdy
teplem nad jejich kořeny,
vznikne jitřní tok.

…později:

Na říčce nahé,
s půjčovnou lodí.
Jsou žabky malé,
co zpívaj a vnadí.

Zvuky mísící s šumem
čistých vod.
Zvuky laděné kraslicí,
od lidu k přírodě,
mají velký schod.

Působící zvuky,
co zahání ti strach.
Přírodní jsou zvyky,
jak koriguje tlak.
Jen její jsou to triky,
někdy veselý tlach.

Pospolu v chladu,
pospolu v zimě,
v období ladu,
po době sklizně.

<=zpět na Poezie

                                                                                         Copyright © 2014-2021, Tomáš Jiras

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.