Větvičky v zimě,
po dešti v ránu chrastí.
Zima zamkla je záhy,
do skleněných pastí.
I listy zbylé,
co odolali větru.
Tráví s nimy chvíle bdělé,
v jasném, zimním svetru.
Čekají opět, až se rok rozední,
až padne lehký mok.
Krásou čekaj lazební, kdy
teplem nad jejich kořeny,
vznikne jitřní tok.
…později:
Na říčce nahé,
s půjčovnou lodí.
Jsou žabky malé,
co zpívaj a vnadí.
Zvuky mísící s šumem
čistých vod.
Zvuky laděné kraslicí,
od lidu k přírodě,
mají velký schod.
Působící zvuky,
co zahání ti strach.
Přírodní jsou zvyky,
jak koriguje tlak.
Jen její jsou to triky,
někdy veselý tlach.
Pospolu v chladu,
pospolu v zimě,
v období ladu,
po době sklizně.
Copyright © 2014-2021, Tomáš Jiras