Dráty 2017

Dráty 2017 / říjen 2017

Byl jsi pozdravit svoji urnu?

Líbal černo, svým zeleným srdcem lístek….

Spláchnul starost, zklíčené temno,

upustil páru a zamet pod stůl.

Myslel zas k sobě, znovu, né jednou.

Odpust tu, světa torzo. Sekej ruce, mrkej mlsně.

Uprošení sobci s drátem v hlavě,

darebný člověk láme si hnáty,

Plno má na dně, přezmoc v své tlamě,

DráTy!. . .DráTy!. . .DráTy!. . .

Bytost každá, rukou mává,

bystrý, čilá, roztoužená.

U bedny, blesku, do nettu Tondy…

Vasil u rádia heká.

Děcka zvrací, myjí bilbordy…

Bože čaruješ, tak kde jsi.

Přispěj sobcům sladké mysli.

Posyp chilly rudý stolec,

pospěš k lidstvu s rozumem.

Pokochej se zbytku lesa,

pozdrav, popřej zvířeti.

Na vzduch sleva vzejde jistá,

super cetka, vyjde ti.

Sloní zuby za pasem, od krve, jak nechal sobec.

Volí sebe, zmatené lidstvo,

Esa u vínka, klesá vzpomínka…

<=ZPĚT na Poezie

                                                                   Copyright © 2014-2020, Tomáš Jiras