V relativu hrstka bídy

V relativu hrstka bídy

   K prvému máji proudy pěl,
ta krása, ten jemný stín..
Pohledy klekl k ráji blaha parfému.
Vzpomněl na jej úzký klín.
Padl k hranaté zemi, stesky rozechvěn.
Tuší pán, směje světu podlému.
Z té milé prózy, oněměl.
 
   Kopou, svádí, jeji slova, oči,
dva modravé korálky.
Do života ti tu jistě vkročí
stesk nad vánky.
 
   Květ růže nosívá ve vlasech,
leskavou sponkou sepnutý.
Zpěvy ptáků v oblacích,
větru po klasech.
 
  Jediný den květů krás,
pod květenou starých lip, prvý přeživší den píši,
sám pomyšlen a stén.
Slzí oči, tepe srdce buší.
Vzpomínaje na tvůj hlas,
vzpomínaje na tvůj fén.
                                                             Copyright © 2014-2018 , Všechna práva vyhrazena autorem.