Chůva ze ZOO Praha

Chůva ze ZOO Praha / červenec 2017

Opeření kamarádi prozpívali celý den.
Platící hosti utichli ve svých domovech.
Rád bych se sklonil a řekl díky.
Pozdě ty vracíš se domů, umita od hoven.

Maminka ptačí, co stará se o malé,
když rodiče pláčí, jak z toho ven.
Vteřiny pro ně, dny dlouhé běhá,
staraje o běžce rychlé, i o ty pomalé.

U líhně v nadějích, že dojde k zázraku,
snaží se pečlivě, váží i zapíše.
S námitkou čekají, hlídají po oku,
majny i tučnáci oděni ve fraku.

Oddanost a píle ti dopřává krásu.
Dřinu v tom žaláři deště i slunka,
to mi všichni, ti neblaze přišili.
Maličtí zpívají pod lampou,
hladové krky obíháš,
tu plakat se dá i jen z úžasu.

Pozice člověka, opatrovníka
i škůdce v jedné osobě,
vážiti neskromně takových,
poslouchej, teď mluví se o tobě.

Jsi anděl mezi stébly sobectví,
jsi nápravná fůze společnosti.
Snad i ten ředitel nad vámi ví,
že dopřát ti musí též smítko hojnosti.

Opřený před branou té Pražské ZOO,
vzpomínám na léta, které jsou s vámi.
Vzpomínám na vás, co dali mi mnoho,
i na vás, nebohé, v hluboké strasti.

<=zpět na POEZIE

                                                          Copyright © 2014-2019 , Všechna práva vyhrazena autorem.