Bludička

 

Bludička  /  červen 2009

 

Bludička mezi zdmi bere za kliku,

přemýšlí, ve snech svých.

Vyhánějíc paniku,

dost těch zdí starých..

 

Padla mezi stébly,

svět harmonii shání,

bez pohledu leží a vypíná.

Myšlenky jí do snů stáhly,

vím, že ráda se klaní,

že někdy pláče i proklíná.

 

Ptáci v korunách starých stromů,

létají a chtějí domů..!

V nedostatku čerstvých plodů,

žal svůj nemaj říci komu.

 

Také v přežitku myšlenek žijí,

zpěvem vše kolem těší.

Prach požíraj i vodu pijí,

i zrádný život, ten je děsí.

 

Omráčena truchlícím světem,

přesto létá v jarních proudech,

nechává se unést.

Ovinuta loukou, barevným květem,

zná to, blbne, sbírá dech,

nechá se štěstím péct.

 

Stromy v duši tělem sepla,

uvolní se slunce, v duši stín.

Zlostí by si kopla,

lenost, šance, z lidí srdce v klín.

 

Na zelené peřině příroda odehrála notu jarní,

její bytost krásná.

Bytost celá plála v uvolnění,

bytost po chvíli celá mastná.

<= zpět na Poezie

                                                                                 Copyright © 2014-2019, Tomáš Jiras

 

  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.