Bludička / červen 2009
Bludička mezi zdmi bere za kliku,
přemýšlí, ve snech svých.
Vyhánějíc paniku,
dost těch zdí starých..
Padla mezi stébly,
svět harmonii shání,
bez pohledu leží a vypíná.
Myšlenky jí do snů stáhly,
vím, že ráda se klaní,
že někdy pláče i proklíná.
Ptáci v korunách starých stromů,
létají a chtějí domů..!
V nedostatku čerstvých plodů,
žal svůj nemaj říci komu.
Také v přežitku myšlenek žijí,
zpěvem vše kolem těší.
Prach požíraj i vodu pijí,
i zrádný život, ten je děsí.
Omráčena truchlícím světem,
přesto létá v jarních proudech,
nechává se unést.
Ovinuta loukou, barevným květem,
zná to, blbne, sbírá dech,
nechá se štěstím péct.
Stromy v duši tělem sepla,
uvolní se slunce, v duši stín.
Zlostí by si kopla,
lenost, šance, z lidí srdce v klín.
Na zelené peřině příroda odehrála notu jarní,
její bytost krásná.
Bytost celá plála v uvolnění,
bytost po chvíli celá mastná.
Copyright © 2014-2019, Tomáš Jiras