ČAJOVNA P. CÉ / květen 2015
V poslední večer,
kdy končí čajovna.
S ní i naše mládí zběsilý.
Chodíš jak kačer a šlapeš do hovna.
Lehce se zklátíš jak opilý.
S historií už těžko hnem,
návrat snu tady nežijé.
Se vzpomínky padáš do kolen,
sen reality ubije.
Radůza u meče,
srká své víno.
Honem hoď džbán než zhasnou!
Cifí rád donese,
bublá si Zdíno,
Ten dávno má ji jasnou.
V poslední večer,
kdy zavíraj vrata nám,
platíš naposled a kráčíš.
Utneš to mečem,
ty chvíle ze zlata,
s mozkem jak led odcházíš..
DÍKY Vám, pane CÉÉÉ,
za tohle místo,
takže čau a jednou nashle.
Zařvěte VŠICHNI NÉÉÉÉ,
že neni všem jisto,
že nikdo nechce sedět za sklem.
Copyright © 2014-2022, Tomáš Jiras