Na okraji

 
 
      Na okraji   9/2014
 

Životem protýkám,
jak sračky kanálem se šinou.
Někdy vzlikám,
někdy koukám jak pelikán,
stěny trubek se mi hýbou.

Opožděným vývojem,
svalovým i lidským,
pluji kletým životem,
letopočtem vratkým.

Den po dni,
sedět a vstát.
Hodinu se probouzet,
doby se pak bát…

S novým dnem nuda,
ve které se vznáším.
Jest být v mém světě skoba…
Vždy den, na polštáři sám, zháším.

Snem mým velkým,
nechť jen jedním býti.
S koněm krotkým dál,
za hranice sám letět, jíti.

Čekat, bdít spíš.
Spát, oddaností mou.
Z pláče mrkat, zavřít spíž,
i přez pláč se kochat.

.

<= zpět na Psané

                                                                                         Copyright © 2014-2019, Tomáš Jiras

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.