Vdova a závěs

Vdova a závěs       /      23. únor 2015

 

Vidět to, spatřit ty kouzla moci,

než klamat, to raděj sedět dál ,,kde lítáš?!“..ozvalo se..

,,Kdo ukládá tě ke spánku, kdo jiný má tě rád,

kdo tobě připravuje polštář??!!“…ptá se

 

Marné nosit květy, marný čas,

co vstoupil do našich duší.

Vší rozpadlé světy, slovní kvas,

jejich srdce, střelené kuší.

 

V nohách otisk má života,

nemohoucí dáma, co sedí.

Stařičká dáma, dávno už vzkvetla,

život svůj tiše třídí a cedí…

 

Pro celý bídný život shánět radost,

pro den a noc dřít na poli strmém.

Za přebytek říci o dvacet stébel a kost,

v přemluvě života, zvracet tak plicní edém.

 

Z dvorku vracet se pod střechu hezkou,

na noc zavírat se před světem zla,

končit život, co nebaví tě v koutě.

Časy plynou. Stejně jak den i život končí sečkou,

po přesčase doby, co ji zmátla,

zbude jí jen koukat se zle, přez díru v plotě……..

<=zpět na POEZIE

.

                                                                                        Copyright ©2014- 2018, Tomáš Jiras

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.